Blog

Ohloběnka - ukázka z kapitoly Muž s černými copy (13.století)

Les, kterým procházeli, ho trochu děsil podivným tichem a přítmím. Bránilo slunci dotknout se kořenů a měkké prsti, co se mu občas zahoupala pod chodidly v pevných kožených botách. Kdysi dávno mu je ušila matka a on je z pověrčivosti sundal jen tehdy, když potřebovaly…

Číst dál →

Asi jsem libtard

Nějak mi nevadilo, když jsem byla za svůj dlouhý život zahrnována mezi hipísáky, protisocialistické živly, sluníčkáře, havloidy, pravdoláskaře, ekoteroristy, pražskou kavárnu nebo očkované ovce. Ale když jsem byla nedávno nazvána “libtardem”, zpočátku jsem neměla ponětí, zda mne chce dotyčný…

Číst dál →

Malé mořské víly

“Když se tvůj ocas změní v ty dva sloupy zvané nohy, pokaždé když stoupneš na zem, pocítíš bolest, jako by se ti sto jehel zapíchlo do chodidel.” Sdělila čarodějnice víle, která se zamilovala do člověka. Poslední dobou se občas ptám, jestli inspiraci pro vílin trest nenašel pan Andersen na vlastních chodidlech. Protože měl ostruhy.Když o nich mluvívala moje babička se svými vrstevnicemi, vždy jsem si myslela, že člověku prostě naroste zvenku na patě nějaký nepříjemný výčnělek, který ho pak tlačí v botách.

Číst dál →

Prastará dáma

Jako malá holčička se zabydlela na kraji rozhlehlého zálivu, záda jí kryly vysoké hory a nohy omývalo smaragdové moře.

Číst dál →

Projdi si smutkem...

“Musíš se s tím už nějak vyrovnat… S tím nic nenaděláš a musíš to přijmout, jak to je… Tak už si to tak neber, vždyť už je to měsíc (nebo také rok)…” Podobné knížecí rady dostává asi každý, komu odešel velmi b

Číst dál →