Co chystám

Krhov

Pokaždé, když odevzdám knihu do vydavatelství a její další cesta už přestane být závislá na mně samotné, protože pak už záleží na čtenářích, jestli ji najdou nebo ne, tak na pár měsíců vypnu. Ne, že bych sama chtěla, ale asi trvá nějaký čas, než na to vyprázdněné místo v mé hlavě nateče další inspirace. Na jaře roku 2021 se na cestu mezi čtenáře vydala moje pátá kniha kniha s názvem Hendrixova kytara. Od té doby ji pomáhám propagovat a čekám, co bude dál. Protože asi vážně stárnu, jelikož se období mezi koncem jedné knihy a začátkem té druhé nějak prodlužují. Což možná souvisí s tím, že ve chvíli, kdy se pustím do dalšího psaní, poněkud trpí mé okolí, kdy si dlouhé měsíce nemůžu pomoct a jsem značně roztržitá i nevrlá ve chvílích, kdy nemůžu psát:-)

Nicméně když se mi do hlavy vsune příběh, už s tím nic nenadělám. Náměty by byly, ale zatím drhnou o klávesnici. Třeba už nějakou dobu přemýšlím o historii místa, kde žiju. Zajímám se o ni už dlouho a nepřestává mne fascinovat, kolik se toho na tom malém kousku naší země odehrálo. Jak tudy procházela vojska nájezdníků (Mongolové, Tataři, Turci, Kuruci, Bočkajovci, Švédi, aj.), která za sebou zanechala pouze spoušť a vypálené vesnice. Jak se v určitém období našich dějin ani jedna z generací zdejších obyvatel nevyhnula nějaké katastrofě. Když nebyly války, přišla povodeň nebo mor či cholera a přeživší museli začínat znovu. Mnohdy se ptám, kde vůbec vzali tu sílu. Třeba na to při psaní další knihy, na kterou se chystám už několik let a která se bude jmenovat Místo v lese, přijdu.

Jenže nedávno jsem pozorovala svou vnučku, kterou občas podezírám, že k nám doputovala ze světa víl, jak pojídá své nejoblíbenější jídlo - borůvky a maliny. V hlavě mi zase cosi docvaklo a když odjela (tedy byly odvezena svými rodiči), popadla jsem prázdný blok i tužku a začala psát. Rukou a tužkou jsem naposledy psala Gabriela. Takže tímto opět dávám za pravdu všem, kteří o mně říkají, že jsem spisovatelský chameleon a každá moje kniha je úplně jiná. Místo v lese se opět odsouvá a pod rukou mi roste pohádka o holčičce s velice kudrnatými vlásky.

Si tak říkám, že příští rok si o ní můžete přečíst i vy...

 

Facebook