Když vypukla válka na Ukrajině, smutně mě pobavila fotka mladého muže u Braniborské brány s cedulí, na které stálo: “Milý Putine, nemohl bys to urychlit a rovnou se zastřelit v bunkru?”
Ten mladý muž měl totiž pravdu. I když Putin má těch bunkrů více a může si vybrat, ve kterém nakonec ukončí svou diktátorskou kariéru. Bohužel jako všichni diktátoři před svým tradičním koncem ještě stihne napáchat hodně zla a mrtvých lidí. Vlastně mě až udivuje, že si všichni ti pánové předtím, než se stanou diktátory, řádně neprostudují historii. Zřejmě si říkají, že právě jim se nic podobného nepřihodí. Protože stát se diktátorem je zjevně lehčí, než se na tomto pracovním postu dlouhodobě udržet.
Před pár týdny zabili dalšího diktátora v bunkru i s jeho spolupracovníky, tentokrát se jmenoval Alí Chameneí. A mě to inspirovalo k menšímu historickému průzkumu. Typy diktatur jsou zjevně různé, nicméně se dá říci, že ty nejhorší se projevují tím, že hospodářsky zlikvidují vlastní zemi, mnohé své občany považují za nepřátele jenom proto, že mají jiný názor, a tím pádem pokládají za naprosto oprávněné je mučit, dlouhodobě věznit a zabíjet. A aby odvedli pozornost od domácích problémů, s oblibou vyhlašují války sousedům. Životnost diktatur se taktéž různí, vojenské junty ji mají nejkratší, protože většinou dochází k následnému předání moci a také se tak často nejedná o vládu jedné konkrétní osoby. Což je samozřejmě neomlouvá.
Takže mě zajímali především ti diktátoři, kteří se pro udržení moci za každou cenu nezdráhali pravidelně a dlouhodobě brodit v krvi až do vlastní trpké uzávěrky.
Konec Hitlera je všeobecně známý, vzal si s sebou i svou čerstvou manželku.
Stejně jako Mussolini, kterého pro změnu oběsili i s milenkou věrnou až za hrob.
Rumunského upíra Ceausesca popravili, stejně jako jeho manželku.
Muammar Kaddáfí (Libye) byl poté, co ho vytáhli z odpadové roury, kde se ukrýval, zlynčován rozzuřeným davem.
Saddám Hussajn byl odsouzen k trestu oběšením.
Pol Pot zemřel v domácím vězení, kdy se proti němu obrátili vlastní lidé. Tedy ti, kteří zbyli, protože vyvraždil půlku populace Kambodže.
Když zapátráme ještě více v minulosti - Napoleon osaměle zemřel na Svaté Heleně a takový Robespierre skončil pod gilotinou stejně jako tisíce těch, které pod ni posílal.
A pak tady máme Stalina - ten vlastně umřel v posteli. Nicméně se do ní dostal až po mnoha hodinách, kdy potupně umíral na podlaze. Protože z něj měli strach i nejbližší spolupracovníci, kteří se zatím dohadovali za dveřmi jeho ložnice, jestli na něj mohou vůbec sáhnout. A že byl Stalin ke konci svého života tak paranoidní, že se ho báli i vlastní lékaři, je také všeobecně známo.
Ani Franco a Pinochet neměli klidný závěr svého života, ale od potupné smrti je zachránilo to, že rezignovali na své posty a pokojně předali vládu. A také to ve srovnání s předchozími výtečníky byli vojáci, které k té diktatuře trochu dokopala mezinárodní situace, nezruinovali hospodářství svých zemí a nevedli války v sousedství.
Vlastně jedinou výjimkou z této řady diktátorů, kteří špatně dopadli, je Mao Ce-Tung. Ten zemřel oslavován svými spolustraníky i čínským lidem, přestože ho připravil o pár milionů příbuzných. Pravdou je, že ke konci svého života taktéž předal žezlo a odešel do důchodu, který trávil obklopen mladými milenkami. Odnesla to až jeho manželka. Tu a několik dalších popravili po jeho smrti v rámci vnitrostranického boje, který vypukl ihned po Maově smrti.
No, a na konec Putina stále ještě čekáme. Zajímavé je, že se mu ty početné bunkry nějak začínají plnit diktátorskými kolegy, kterým nezbývá nic jiného, než utíkat do Ruska, dokud to ještě jde. Není až fascinující, jak se lidé, kteří bez mrknutí oka odsuzují své spoluobčany k smrti, bojí o vlastní život? Podle mého Putin zbytek svých dní tráví ve věčném strachu, takže do nebezpečnějších situací posílá své dvojníky a nikomu nevěří, ani svým nejbližším spolupracovníkům. A kdo ví, co ho čeká, než opustí tento svět. Doufám, že se bude smažit v pekle stejně jako všichni výše zmínění.
Tak si tak říkám, že být diktátor asi není ta nejrozumnější volba povolání. A všichni uchazeči o tento typ práce by se vážně měli lépe učit dějepis.