Blog

Hendrixova kytara - malá ochutnávka

Vyjde za dva měsíce a právě se sází. Tak jsem si řekla, že vám nabídnu menší ukázku z knihy, která je o jednom muži, jeho kytaře, zajímavých časech a hlavně o různých podobách svobody, za kterou se často platí.

Paměti rockové babičky

Jak se poslední dva roky zabývám svou pátou knihou, stále častěji vzpomínám na všechny své hudební idoly a písně, které se nějakým způsobem zapsaly do mého života. Protože mi pokaždé připomenou určitou situaci, okamžik, den, příjemný večer nebo člověka, který už zmizel v propadlišti minulosti. Asi to tak máme všichni.

To nevymyslíš aneb ukázka magického cochcismu v praxi

Cochcismus - skálopevné přesvědčení, že to co chci, to musím dostat.

Den, o kterém si myslíte, že nikdy nepřijde

Tento článek jsem napsala před lety po odchodu mého prvního psa. Když mne před nějakou dobou požádali o příspěvek do knihy s názvem Se psem mě baví svět, a dozvěděla jsem se, že výtěžek z jejího prodeje půjde na podporu psích útulků, neváhala jsem. A oprášila povídku, o které mi už řada pejskařů řekla, že si ji navzájem posílají a čtou ji právě v okamžicích, kdy je opustí jejich milovaný společník. Jak jsem zjistila, tohle pochopí jen pejskaři, protože mnozí nepejskaři občas kroutí hlavou a diví se, proč tak vyvádíme.

Knihu byste neukradli?

Vždy mě značně otravoval spot na téma: “Kabelku byste neukradli, DVD byste neukradli, ale filmy klidně kradete...” Který se spustil na každém DVD ihned po vložení do přehrávače a nešel přeskočit.  A říkala jsem si: “Proč vyhrožují zrovna mně, která si to právě pouštěné DVD poctivě koupila?”

Asi trpím lignumfobií...

Každý máme nějakou fobii. Někdo se bojí pavouků. To u mě nehrozí, protože jsou u nás šťastní a spokojení, vůbec jim nevadí mé pokusy o úklid jejich výtvorů a s naprosto stoickým klidem přechází i moje komentáře, když se oblepena pavučinami potácím vztekle domem. A co teprve myši! Dřív jsem skákala po židlích a dost ječela, jen se někde v okolí mihl myší ocásek, teď bez mrknutí oka likviduju mrtvé potkany a už u toho ani nezvracím. Někoho může i napadnout, že bydlím na samotě u lesa, protože se bojím lidí. Nene, je to ještě horší…

Gabrieloviny I.

Od té doby, co vyšla v roce 2013 moje první a nejoblíbenější kniha Člověk Gabriel, mě už ani neudivuje, jaké zvláštní věci se právě kolem ní dějí.

Příliš schopný ředitel?

Žilo bylo jedno menší slovácké město. Jmenuje se Uherský Brod a kromě jiného má příspěvkovou organizaci zvanou Dům kultury. Jednoho dne jeho dlouholetý ředitel odešel do důchodu a tak městu nezbylo, než vyhlášit nové výběrové řízení na jeho nástupce. Přihlásilo se 12 uchazečů, kteří předložili své představy, jak hodlají tuto příspěvkovou organizaci vést a jak bude díky jejich vedení ze všech nejlepší.

Facebook