Někdy je mi opravdu líto, že Jane Austenová neví o své - už dvěstě let trvající - slávě.
Jako malá holčička se zabydlela na kraji rozhlehlého zálivu, záda jí kryly vysoké hory a nohy omývalo smaragdové moře.
Jak v posledních dnech zjišťuji, asi se už jen málokdo nevyjádřil ke sporu mezi Alenou Mornštajnovou a Toy Box ohledně románu Les v domě.
“Musíš se s tím už nějak vyrovnat… S tím nic nenaděláš a musíš to přijmout, jak to je… Tak už si to tak neber, vždyť už je to měsíc (nebo také rok)…” Podobné knížecí rady dostává asi každý, komu odešel velmi b
Po roce zdánlivě vzorného průvodcování sovětských turistů po Československé socialistické republice jsem postoupila do dalšího levelu. Stal se ze mne průvodce českých turistů za hranicemi ČSSR.
Jako mnozí studenti VŠ (tehdy i dnes) jsem si musela při studiu přivydělávat. Což dodnes považuji za velmi dobrou školu života, protože s VŠ diplomem člověk přece jen neskončí u pásu nebo jako uklízečka na LDN a nepozná tak mnohé mimo svou obvyklou sociální bublinu. A pak jsem se dozvěděla, že CKM hledá průvodce. CKM - to byla Cestovní kancelář mládeže, která se tvářila, že je pro mladé.
Narodila jsem se v roce 1965. A za tři roky poté nás obsadila ruská armáda.
Mám asi štěstí, že se můžu vypsat i ze smutku. I když tohle mé "vypsání" mohou pochopit zřejmě jen ti, kteří také vědí, že pro kočky jsme jen spolubydlící...
V roce 1989 mi bylo 24 let. Své dětství a rané mládí jsem strávila v systému, o kterém když vyprávím svým dětem, občas je u toho podezřívám, že mi stejně nevěří a myslí si, že vše trochu zveličuji. Obě totiž chválabohu vyrostly v době, kdy svoboda už nebyla jen slovem. Zkušenosti jsou prostě nepřenosné a chápu, že si tu absurditu tehdejších časů nedokážou představit.