Blog

Pár fotek ze křtu románu Hendrixova kytara v červnu 2021.

V roce 1989 mi bylo 24 let. Své dětství a rané mládí jsem strávila v systému, o kterém když vyprávím svým dětem, občas je u toho podezřívám, že mi stejně nevěří a myslí si, že vše trochu zveličuji. Obě totiž chválabohu vyrostly v době, kdy svoboda už nebyla jen slovem. Zkušenosti jsou prostě nepřenosné a chápu, že si tu absurditu tehdejších časů nedokážou představit.

Stačí jen zavřít oči a octnete se na kopci nad slováckou vesnicí, kde se toho děje docela dost. A po čase se o tom dění dají psát i vtipné historky:-)

https://www.jota.cz/z-kopce-do-kopce-audiokniha

V pohádkách se hrdina rozhodne konečně slézt z pece, kde se líně povaloval a možná se začínal i nudit, aby se vydal se na cestu za princeznou nebo jen tak za dobrodružstvím. A jak si tak vykračuje, narazí na kouzelného dědečka, o kterém samozřejmě neví, že je kouzelný, chudáka dědečka se mu zželí a…

Chcete vědět, jak jsem vlastně k psaní přišla? A chcete vidět skutečnou Hendrixovu kytaru?
Máte možnost díky literárnímu streamu s vyškovskou knihovnou a paní Zdeňkou Adlerovou, které moc děkuji za dobrý nápad. A hlavně jsem si uvědomila, jak už mi chybí setkávání se čtenáři.

https://www.youtube.com/watch?reload=9&v=2QoHoCghEoo

Tento článek jsem napsala před lety po odchodu mého prvního psa. Když mne před nějakou dobou požádali o příspěvek do knihy s názvem Se psem mě baví svět, a dozvěděla jsem se, že výtěžek z jejího prodeje půjde na podporu psích útulků, neváhala jsem. A oprášila povídku, o které mi už řada pejskařů řekla, že si ji navzájem posílají a čtou ji právě v okamžicích, kdy je opustí jejich milovaný společník. Jak jsem zjistila, tohle pochopí jen pejskaři, protože mnozí nepejskaři občas kroutí hlavou a diví se, proč tak vyvádíme.

Nadační fond Verda, jehož správní radě mám tu čest předsedat už dvacátým rokem, je moje srdcová záležitost. Vlastně jsem přesvědčená, že nebýt Verdy, nenapsala bych svou první knihu Člověk Gabriel. Takže honoráře z prodeje této knihy stále přispívají na stipendia romským studentům. Samozřejmě se občas stane, že se něco zašmodrchá, a někdy cítím únavu, což je po těch letech asi naprosto normální.

Vždy mě značně otravoval spot na téma: “Kabelku byste neukradli, DVD byste neukradli, ale filmy klidně kradete...” Který se spustil na každém DVD ihned po vložení do přehrávače a nešel přeskočit.  A říkala jsem si: “Proč vyhrožují zrovna mně, která si to právě pouštěné DVD poctivě koupila?”

Mám moc ráda autorská čtení, protože se pokaždé setkám se spoustou svých čtenářů a pokaždé se něco nového dozvím. Od té doby, co vyšla má první kniha Člověk Gabriel, jsem jich stihla už opravdu hodně - v brněnské Mahenově knihovně a v Café Clubu v Uherském Brodě, v Divadle Na zábradlí v Praze, v ostravském Domě knihy, v Krajské knihovně v Havlíčkově Brodě, ve Zlíně i v Uherském Hradišti aj. A těším se na další...
 

Takže - pokud máte zájem, ráda se vydám i do vašeho města, stačí mi jen napsat na - katdub@seznam.cz