Asi trpím lignumfobií...
Každý máme nějakou fobii. Někdo se bojí pavouků. To u mě nehrozí, protože jsou u nás šťastní a spokojení, vůbec jim nevadí mé pokusy o úklid jejich výtvorů a s naprosto stoickým klidem přechází i moje komentáře, když se oblepena pavučinami potácím vztekle domem. A co teprve myši! Dřív jsem skákala po židlích a dost ječela, jen se někde v okolí mihl myší ocásek, teď bez mrknutí oka likviduju mrtvé potkany a už u toho ani nezvracím. Někoho může i napadnout, že bydlím na samotě u lesa, protože se bojím lidí. Nene, je to ještě horší…