Co chystám

Krhov

Pokaždé, když odevzdám knihu do vydavatelství a její další cesta už přestane být závislá na mně samotné, protože pak už záleží na čtenářích, jestli ji najdou nebo ne, tak na pár měsíců vypnu. Ne, že bych sama chtěla, ale asi trvá nějaký čas, než na to vyprázdněné místo v mé hlavě nateče další inspirace. Na podzim roku 2018 se na cestu mezi čtenáře vydala moje čtvrtá kniha s názvem Z kopce do kopce.

Při křtu této knihy, ve které jsem se snažila popsat eskapády a různé pády při mém hospodaření na kopci, jsem prohlásila, že to už je opravdu poslední kniha, ve které jsem psala sama o sobě. I když jedna má známá shrnula můj život pod velmi stručný popis - turbulentní, stát se může všechno a koneckonců nikdy neříkej nikdy, že:-)

A jelikož už uplynula nějaká doba od poslední věty mé poslední knihy, přichází další jaro a to s sebou většinou přináší novou chuť do psaní, začínají mne zase svrbět prsty nad klávesnicí. Při mých procházkách v okolí našeho domu, zejména ke studánce, která vytéká už tisíce let kousek asi 800 m od nás, mi do hlavy postupně přitéká nový příběh obsahující řadu osudů, které se odehrály tam, kde právě žiju. Je to kraj beroucí za srdce, tvrdý, a přesto krásný, kraj plný oblin a prudkých strží, hlubokých lesů a kvetoucích luk – prý bohatších než amazonské pralesy. Kraj vyzařující silnou energii, občas ničící tvory, kteří v něm žijí, jedno jestli jsou to zvířata anebo lidé. Nutí je jít až na dřeň, přestože se brání, a to jim přináší těžké a bolestivé osudy. Kraj, kde máte blíže k Bohu a k pradávnu, kraj pravdivý a zdravý.

O jeho historii se zajímám už nějakou dobu a nepřestává mne fascinovat, kolik se toho na tom malém kousku naší země odehrálo. Jak tudy procházela vojska nájezdníků (Mongolové, Tataři, Turci, Kuruci, Bočkajovci, Švédi, aj.), která za sebou zanechala pouze spoušť a vypálené vesnice. Jak se v určitém období našich dějin ani jedna z generací zdejších obyvatel nevyhnula nějaké katastrofě. Když nebyly války, přišla povodeň nebo mor či cholera a přeživší museli začínat znovu. Mnohdy se ptám, kde vůbec vzali tu sílu. Třeba na to při psaní další knihy, která se bude jmenovat Místo v lese, přijdu.

 

Facebook