Děti dnešní doby

Vážně mě baví sledovat, jak se mnozí rozčilují nad výrazným poklesem porodnosti a hledají viníky ohrožující jejich budoucí důchody. Často se takto rozčilují starší muži v oblecích za řečnickým pultíkem a příčinu vidí především v příliš velkém množství vzdělaných žen, které před dětmi raději upřednostní kariéru, takže řádně neplodí nové daňové poplatníky. A pak to vezmou šmahem k lenosti současné rozmazlené generace, která ani neví, jakého je vlastně pohlaví. Prostě ti správní obránci tradičních rodinných hodnot.

Jenže aby dnešní mladá žena mohla mít děti, tak k nim také potřebuje nějakého otce. Že by se výše zmínění ochránci tradičních hodnot podobně rozčilovali nad mladými muži, kteří se rovněž netají tím, že děti nechtějí, pokud tedy mají vůbec nějaké vztahy a nechodí raději se svým počítačem, moc často nezaslechnu. Jak ukázal výzkum u našich rakouských sousedů, až pětina mladých mužů ve věku 25-29 let děti nechce, zatímco děti odmítá pouze 8% žen ve stejné věkové kategorii. Dá se předpokládat, že u nás by podobný výzkum dopadl obdobně. Že jednoho dne dotazovaní mladíci konečně dospějí a třeba změní názor, je možné, ale pochybuji, že zmínění pánové v oblecích nebudou vinu za klesající porodnost jako obvykle házet na ženy. Jejich voličům se to přece líbí.

V komentářích pod články bijícími na poplach kvůli klesajícímu přírůstku obyvatel, se většinou dočtete, jak je ta dnešní malá generace rozmazlená a líná, protože za nás se děti přece rodily jako na běžícím pásu. Že tehdejší porodnice takové továrny bez kousku empatie k trpícím rodičkám mnohdy připomínaly, vím z vlastní trpké zkušenosti. A naopak si říkám, jestli ta dnešní mladá generace není prostě jenom zodpovědnější a k pořízení potomka přistupuje mnohem rozumněji než generace předchozí. 

Pojďme si sáhnout do svědomí i do vzpomínek. Jasně, že demografové bijící na poplach se slzou v oku vzpomínají na generaci Husákových dětí, kdy populační křivka v sedmdesátých letech minulého století prudce stoupla a na jejím počátku - tedy v roce 1974 - se narodilo 194 tisíc dětí. Tato populační vlna byla způsobena mnoha faktory, kdy šlo o kombinaci příchodu silných poválečných ročníků (narozených kolem roku 1950) do rodičovského věku a výrazné prorodinné politiky tehdejšího režimu (státní novomanželské půjčky, prodloužení mateřské dovolené, zvýšení přídavků na děti a masivní výstavba panelových sídlišť). Ale také nesmíme zapomínat, že to byla doba té nejtužší normalizace. A to doslova. Cestovat jsme moc nemohli, i když někteří sice vycestovali nebo rovnou utekli na zakázaný Západ, jenže se už nehodlali vrátit. Oficiální kultura zívala nudou nebo šedivostí, vysokoškolské studium bylo pouze pro omezený počet vyvolených a o svobodě svých rozhodnutí jsme si mohli nechat jen zdát. Takže v této utlačené době plné zmaru, politického pokrytectví a rezignace představoval sex jednu z mála povolených svobodných zábav. Trochu nekorektně by se dalo říci, že tehdy šukal kámen cihlu. 

A kromě toho jsme si mohli nechat jen zdát o pořádné antikoncepci. Tu tehdy představoval jedině prezervativ nebo první generace hormonální antikoncepce, kterou bylo lepší nebrat, protože jste kvůli ní zažívali tolik vedlejších příznaků, že vás často přešla na sex chuť. Nitroděložní tělíska se zaváděla pouze ženám, které už rodily. Průměrný věk tehdejší rodičky se pohyboval kolem 22 let. Osmnáctiletá matka byla běžným jevem, stejně jako podobně starý otec. Dnes byste to nazvali nezodpovědností, ne? 

A tak není divu, že se mnoho budoucích rodičovských párů tehdy brát MUSELO. Protože si při té jedné z mála povolených zábav prostě nedali dostatečně pozor. I tehdy byla svobodná matka většinově považována za něco ostudného, takže jak budoucí matku, tak budoucího otce ke sňatku často dokopala širší rodina, aby takové ostudě zabránila. Potraty sice povolené byly, jenže jste před tímto zákrokem museli absolvovat sezení před skutečně potupnou potratovou komisí, kde jste museli vysvětlovat pohoršeně se tvářícím dámám středního věku, proč nechcete na svět přivést dalšího člena naší šťastné socialistické společnosti. 

Takto vzniklá manželství z MUSU se samozřejmě potýkala s nedostatkem bytů, často sdílela společnou domácnost s rodiči, na kterých byla i finančně závislá. Že to s sebou neslo vysokou vlnu rozvodovosti, je asi pochopitelné. A že na svět přicházelo mnoho původně nechtěných dětí, které se narodily ještě nezralým rodičům, asi také není potřeba rozebírat.

Zajímavé je, že po změně systému v devadesátých letech, kdy těch svobodných zábav a možností bylo najednou až příliš, přišel první demografický pokles - ze 130 tisíc novorozenců v roce 1990 na 90 tisíc v roce 1996. Průměrný věk rodiček výrazně stoupl, dnes nejčastěji rodí ženy ve věku 31-34 let. A porody odkládaly právě Husákovy děti, které najednou mohly cestovat, studovat, podnikat a rozhodně nehodlaly následovat příkladu svých rodičů. Mezi námi, kdybyste se jejich rodičů zeptali, mnozí by odpověděli, že mít dnešní možnosti, také by to rodičovství odložili na později. V roce 2024 se narodilo 84 tisíc dětí, což oproti roku 1996 až takový rozdíl není. Rodí totiž právě ty odložené ročníky. Ale nějak si nepamatuji, že by jejich rodičům někdo v těch devadesátkách nadával do lenochů.

Rovněž je zajímavé, že přes nejnižší porodnost v dějinách se počet obyvatel v roce 2024 naopak zvýšil o 8.900 díky silnému přírůstku ze zahraniční migrace (+36.800). A jak se můžeme dočíst, i když někteří stejně nechtějí tuto informaci vzít na vědomí, tento přírůstek si na sebe velmi rychle vydělal a přinesl státní pokladně více peněz, než ji původně stál. 

Úplná data za rok 2025 sice ještě nejsou, nicméně porodnost stále klesá a saldo migrace je mínus 59 619.

A opět se té dnešní generaci možných rodičů vlastně ani nedivím. Když pomineme, jak se současný svět chvěje a nikdo z nás neví, co nám absurdity budoucího dění i klimatu přinesou, takže se pochopitelně rozmýšlí nad tím, jestli do takového světa vůbec přivádět děti. Co se týče dostupného bydlení, od doby Husákových dětí se situace ještě zhoršila a dostat dítě do školky nebo k pediatrovi je podobně obtížné jako tehdy. Takže si mnohé rodičovské páry po podobné zkušenosti raději řeknou, že jedno dítě stačí. A každá druhá mladá žena se musí dopředu smířit s tím, že své dítě bude pravděpodobně vychovávat sama - jako samoživitelka. 

Rovněž je paradoxní, že právě ti samí pánové, kteří se za řečnickými pultíky rozčilují nad příliš vzdělanými ženami a línou mladou generací, která se nechce rozmnožovat dle jejich představ, se úplně stejně rozčilují nad těmi, kteří tu českou demografickou křivku vylepšují jen tím, že sem utíkají před válkou. A nejraději by je všechny deportovali zpátky, protože to asi nejsou ti správní Slované. Ti jsou ještě dál na východ. O menšinách pro změnu tvrdí, že rodí děti jen kvůli sociálním dávkám. A samoživitelkám v obtížné situaci pro změnu vzkážou, že je to jejich chyba, měly si lépe vybrat otce svého dítěte. A to se nebavím o klesající fertilitě vzhledem k rostoucímu věku prvorodiček. Za pomoc s početím ve většinou soukromých centrech asistované reprodukce si totiž také dost zaplatíte a hádejte, komu patří značné množství podobných klinik? Hádáte správně - našemu současnému premiérovi. To jsou paradoxy, co?

Asi nejsem sama, kdo má dojem, že podobné pány děti zajímají pouze do doby, než se narodí a svým příchodem na svět pouze zvýší počet budoucích plátců daní. Pak už je to jen na rodičích.

Právě od nich ani nelze očekávat pořádnou důchodovou reformu, která by aspoň částečně řešila tento budoucí demografický problém, protože tu současnou mají naopak v plánu vykostit. Svými populistickými tlachy jen otravují ovzduší a mysl mnohých občanů, kteří je radostně opakují v různých diskusích i v rodinách. 

Pánové, já sice chápu, že zrovna vám je dopad vašich řečí srdečně jedno a vašim voličům taktéž, nicméně být dnešní mladou ženou zvažující založení rodiny, tak se vám na to taky vykašlu.